ヒッチハイク
common
ヒッチハイク (hicchihaiku)
- 1. [n, vs] hitch-hike; hitchhiking
Conjugation — Noun + する (suru-verb)
| Dictionary form | ひっちはいくする | (hicchihaikusuru) |
| Polite | ひっちはいくします | (hicchihaikushimasu) |
| Past, plain | ひっちはいくした | (hicchihaikushita) |
| Past, polite | ひっちはいくしました | (hicchihaikushimashita) |
| Negative, plain | ひっちはいくしない | (hicchihaikushinai) |
| Negative, polite | ひっちはいくしません | (hicchihaikushimasen) |
| Past negative, plain | ひっちはいくしなかった | (hicchihaikushinakatta) |
| Past negative, polite | ひっちはいくしませんでした | (hicchihaikushimasendeshita) |
| Te-form | ひっちはいくして | (hicchihaikushite) |
| Potential | ひっちはいくできる | (hicchihaikudekiru) |
| Volitional | ひっちはいくしよう | (hicchihaikushiyou) |
| Conditional (―ba) | ひっちはいくすれば | (hicchihaikusureba) |
| Passive | ひっちはいくされる | (hicchihaikusareru) |
| Causative | ひっちはいくさせる | (hicchihaikusaseru) |
| Imperative | ひっちはいくしろ | (hicchihaikushiro) |